Po dvou letech práce bylo na webových stránkách Vatikánské knihovny zpřístupněno ke konzultaci 256 digitalizovaných rukopisů. Jedná se o první vlaštovku v mnohem obsáhlejším projektu digitalizace 80 tisíc manuskriptů a starých tisků, který byl zahájen v roce 2010 a potrvá až deset let. Hovoří mons. Cesare Pasini, prefekt Vatikánské apoštolské knihovny:
„Je to jistě nepatrný krok, avšak značně očekávaný. Měli jsme k němu dospět už vloni, ale zvládli jsme ho s několikadenním zpožděním. Jsme tedy velice rádi, že můžeme světu říci, že zpřístupnění rukopisů Vatikánské knihovny bylo spuštěno. Nyní je možné studovat je po síti z jakéhokoliv místa. Organizace projektu si vyžádala dvouleté úsilí. Zhruba před rokem jsme zahájili konkrétní digitalizaci. K práci navíc přispívá celá další řada dílčích projektů. Například rukopisy, které jsou nyní dostupné na webu, většinou pocházejí z Heidelberku, z fondu Palatinské knihovny. Jejich digitalizace proběhla díky dohodě, kterou před několika lety uzavřely heidelberská univerzitní knihovna a Vatikánská apoštolská knihovna.“
Gigantický projekt digitalizace, zahájený za pontifikátu Benedikta XVI., je zcela v souladu s ustavujícím pojetím papežské knihovny. Internetové zpřístupnění rukopisů tedy není nic nového...
„Tuto filosofii sleduje Vatikánská knihovna odjakživa. Při zrodu knihovny ji ustavil Mikuláš V., pokračovali v ní Sixtus IV. a později Sixtus V. Dědictví lidstva má být podle nich přístupné všem, kdo je chtějí používat, poznat a studovat. V minulých stoletích byl přístup do knihovny vždy povolen – samozřejmě badatelům, kteří umějí zacházet s tak složitou dokumentací. Pokračujeme tedy v duchu služby, kterým byla papežská knihovna vždy prodchnuta, a ve kterém nyní rádi nabízíme rovněž digitalizované prameny.“
Kliknutím myši se otevírají evangeliáře, morální traktáty, zeměpisné studie či atlasy, ale také Cicerův filosofický spis De officis o povinnostech státníka. Na jaký z digitalizovaných rukopisů byste rád upozornil?
„Například jeden rukopis původem z fondu heidelberské Bibliotheca Palatina je traktát o sokolnictví Fridricha II. Štaufského. Spis De arte venandi cum avibus - O umění lovu s ptáky velice detailně vypodobňuje dravce a způsob lovu. Dále tu jsou pěkné středověké manuskripty s texty klášterních komunit.“
Projekt všeobecné digitalizace Vatikánské knihovny se tedy sestává z řady dílčích projektů, financovaných jednotlivými sponzory.
„Ano, v současné době skenujeme čínské rukopisy. Dále manuskripty z tzv. skupiny Alamire. Pocházejí z dílny opisovače Petra Alamire, vlastním jménem van den Hove, který byl zároveň hudebník a skladatel. Tento projekt podporuje lovaňská katolická univerzita. Dále spolupracujeme s oxfordskou univerzitou na digitalizaci inkunábulí, řeckých manuskriptů a pravděpodobně i hebrejských rukopisů. Je nutné zdůraznit, že toto všechno by nebylo možné bez technického vybavení základního projektu, jehož hlavními sponzory jsou mezinárodní společnosti EMC, Dedanext a Dedagroup. Pokud však nějaká další instituce ocení plody naší práce a bude nás chtít podpořit, je vždy vítána. Dosavadní spolupracovníci jistě nebudou žárlit...,“ uzavírá prefekt Vatikánské apoštolské knihovny, mons. Cesare Pasini. Virtuální znovusjednocení fondů Bibliotheca Palatina vítá na stránkách listu L´Osservatore Romano (21.-22. 1.2013) rovněž ředitel heidelberské univerzitní knihovny Veit Probst. Palatinská knihovna byla v době svého největšího rozkvětu – 16. a 17. století – nazývána “matkou všech knihoven” a “pokladnicí německých vzdělanců”. Její fondy byly až na nepatrné výjimky (29 řeckých a 16 latinských kodexů) převezeny v roce 1623 do Vatikánu jako dar vévody Maxmiliána I. Bavorského papeži Řehoři XV. Dodnes Vatikánská apoštolská knihovna uchovává 3700 středověkých rukopisů a 13 000 tisků z palatinského fondu, zatímco 847 německých rukopisů se vrátilo do Heidelberku po Vídeňském kongresu.
Zdroj: radiovaticana.cz
